znak obce

Historie obce Sobíňov

Historie obce Sobíňov
První písemná zmíňka o obci Sobíňov pochází z roku 1358, kdy je připomínán Jan Kohout ze Soběnova.
 Galerie na Flickru
250 starých fotek
  Úvod | Mapa 1764 | Mapa 1250
Lidé ze Sobíňova
Knížky ze Sobíňova
Poslechy ze Sobíňova
Videa ze Sobíňova
Pohlednice ze Sobíňova
Ze života zdejších předků
Historie okolních obcí
Slovo autora












































Významné osobnosti









Copyright © 2011
Věnováno rodné obci.


Tyto stránky vznikly na popud autora, ve volném čase bez nároku na honorář. Informace zde uváděné jsou poskytnuty v dobré víře bez právních záruk.

Historický obsah stránek je možné v původním znění dále šířit s uvedením zdroje.

Licence Creative Commons

Na grafický design stránek
se vztahuje autorský zákon.

Optimalizováno pro Google Chrome.
Neprošlo jazykovou korekturou.

Náměty a připomínky:
web2000(zavináč)seznam(tečka)cz

TOPlist

Stránky jsou zařazeny do fondu České národní bibliografie. Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky.

 

Liběcká stezka

Čechy byli chráněny od nájezdních dobyvatelů vysokými horami a na pomezí Čech a Moravy neprostupným pralesem, který byl protkaný jen několika schůdnými dobře střeženými kupeckými stezkami, které mířili na tržiště do Prahy. V 6. století se od východu přihnali hordy loupeživých Avarů, ti obírali o živobytí málo chráněné obyvatelstvo na Moravě. Zde se s nimi později vypořádal vládce Sámo. Moravu také později na půl století ovládli uherští Maďaři.

Nejstarší písemný doklad o stezce je z roku 1144. Pravděpodobně již , ale existovala mnohem dříve, jelikož se na ní našli římské mince z 2. - 5. století. Průchod pomezním pralesem, který byl velmi temný, plný divoké zvěře, vlhký a bažinatý a krom jara v něm vládlo ticho byl pro některé cestovatele velmi stresující. Od dob přemyslovců na ní byli zřizovány stálá dobře organizovaná strážní místa.

Starší část stezky, která byla určená pouze pro pěší a soumary (zvíře nesoucí náklad) vedla ve směru toku Doubravky přes Huť a Sopoty až na Bílek, ale později nebyla vhodná kvůli častému podmáčení pro těžké povozy. Pro potřeby tažených vozů byla stezka rozšířena a u nás zbudována její odbočka zhruba v místech dnešního železničního mostu, který je nad cestou na Hlínu. Tato novější část Liběcké stezky vedla nahoru hlubokým úvozem po pevnější půdě, ten je zde do dnešních dob, směrem na Sobíňov. Zde procházela podél dnešní státní silnice, po té se mírně začala zvedat do stráně směrem na Zvolanov a Markvartice. V Obci Bílek se tato odbočka pro vozy napojovala v místě železničního přejezdu zpět na původní trasu. Dá se říci, že tvrz u nás v Hradě byla postavena tak, aby zní byl dobrý výhled na obě tyto cesty.

Liběcká stezka spojovala Čáslavský a Brněnský župní hrad a vedla z Čáslavi jako odbočka z České stezky přes Kněžice, Vilémov, Libici nad Doubravou, Ždírec nad Doubravou, Vojnův Městec, Žďár nad Sázavou, Velké Meziříčí, Náměšť nad Oslavou, Oslavany, Ivančice a končila někde pod Brnem, kde se spojovala se stezkou Jantarovou.

Ve 13. a 14. století ztrácela Liběcká stezka na významu a postupně její funkci převzala stezka Haberská, která vedla z Čáslavi na Habry, Havlíčkův Brod, Jihlavu a Znojmo, kde se spojovala se znojemskou částí Jantarové stezky. V našich končinách byla odkloněna od Libice nad Doubravou tak, že vedla z Vilémova přímo do Chotěboře a to přibližně v dnešní trase silnice. První písemná známka o Chotěboři jako osadě je z roku 1265. V roce 1278 byla povýšena na městečko a v roce 1356 dostala právo vybudovat hradby. Důvod k odklonění stezky je tedy jednoznačný.

Po připojení Moravy k Čechám význam stezky postupně upadal jak se obě země integrovali a pomezní prales byl mýcen a přetvářen na zemědělskou krajinu.

Přejít nahoru | Přejít na mapu