znak obce

Historie obce Sobíňov

Historie obce Sobíňov
První písemná zmíňka o obci Sobíňov pochází z roku 1358, kdy je připomínán Jan Kohout ze Soběnova.
 Galerie na Flickru
250 starých fotek
  Úvod | Mapa 1764 | Mapa 1250
Lidé ze Sobíňova
Knížky ze Sobíňova
Poslechy ze Sobíňova
Videa ze Sobíňova
Pohlednice ze Sobíňova
Ze života zdejších předků
Historie okolních obcí
Slovo autora












































Významné osobnosti









Copyright © 2011
Věnováno rodné obci.


Tyto stránky vznikly na popud autora, ve volném čase bez nároku na honorář. Informace zde uváděné jsou poskytnuty v dobré víře bez právních záruk.

Historický obsah stránek je možné v původním znění dále šířit s uvedením zdroje.

Licence Creative Commons

Na grafický design stránek
se vztahuje autorský zákon.

Optimalizováno pro Google Chrome.
Neprošlo jazykovou korekturou.

Náměty a připomínky:
web2000(zavináč)seznam(tečka)cz

TOPlist

Stránky jsou zařazeny do fondu České národní bibliografie. Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky.

 

Markvartice - místní část

Markvartice jsou naše nejstarší osada. První písemná známka o této osadě se objevuje v listině Václava I. z roku 1242. Jejich název je odvozen od slova Markvart (stráž na pomezí). Nejdříve zde byla zřízena strážnice pro střežení pomezí Čech a Moravy. Hranici zde střežili rytíři. Z vrchu Homole dohlédneme až k Čáslavi a k vrchu Kaňku u Kutné Hory a také k Moravským Hranicím, ty probíhají za Vojnovým Městcem. Strážnice sloužila pro podávání znamení o blížícím se nebezpečí dál do vnitrozemí. Pokud byla špatná viditelnost, nezbylo nic jiného než vyslat rychlého jezdce. Určit kdy tato strážnice (pozorovatelna) a několik dřevěných srubů na úpatí kopce bylo postaveno přesně nelze, ale lze se domnívat že samotná stezka je velmi pradávná, jelikož na ní byli nalezeny římské mince 2 - 5 století. Samotná strážnice zde zřejmě zřejmě vznikla až v době Přemyslovců, jejich vláda začala v 8. století, kteří měli v rukou jednotnou správu českého území. Strážní také měli za úkol stezku pravidelně prosekávat a udržovat schůdnou. V době ohrožení budovat záseky (zátarasy na stezce) a sami zadržovat nepřítele než se dostaví posily z vnitrozemí. Hlídali bezpečnost na stezce, vybírali poplatky za přechod po ní, cla a poskytovali kupeckým karavanám ochranu. Podél stezky vznikali dřevěné sruby a tvrze s vojenskými posádkami i v jejích dalších částech. Strážní služba pozbyla významu po sjednocení Čech a Moravy. Ale jelikož bezpečnostní situace na Moravě nebyla hned dobrá a jiných cest také nebylo trvalo ještě celé století než zanikla úplně. Strážci hranic, kteří se původně živili lovem zvěře. Jejich potomci postupně přecházeli na rolnický život (pozdější rod Janáčků). Prvními doložitelnými majiteli vesnice byli k roku 1401 Jan, Ctibor a Štosek, němečtí bratři z Markvartic. K roku 1405 se společně se Štoskem ze Sobíňova opět připomíná Jan z Markvartic. Markvartice v této době byli vladyckým statečkem. Urbář z roku 1601 tu připomíná již dva poddané. Na gruntě Hromauzů hospodařil Janáček a na gruntě Ječmínků pak Jan Ječmínek. Časem se původní hospodářství Janáčků rozdělilo na tři a zřejmě k nim přibyla pazderna. Hospodářství Ječmínků se nedělilo. V roce 1771 měli Markvartice 4 domy a 43 obyvatel. V roce 1850 měly Markvartice 5 hospodářských stavení. Původní popisná čísla 1 a 2 již dnes neexistují.

Časový přehled rodu Janáčků

Jan z Markvartic
Jan z Markvartic se narodil kolem roku 1380 jako syn vladyky Mstislava z Dolan, kraj Chrudim.
V roce 1401 - 1405 byl spolu se svými bratry Ctiborem a Staškem jedním z patronů kostela v Sopotech v Čáslavském kraji.
V roce 1412 pečetil jako svědek trhovou smlouvu.
V roce 1415 přivěsil svou pečeť k stížnému listu do Kostnice.
V roce 1421 se zúčastnil sněmu šlechty a měst.
V roce 1440 byl účastníkem sněmu šlechty a měst v Čáslavi.
V roce 1448 pomáhal Jiřímu z Poděbrad dobývat Prahu.

Rod Janáčků z Markvartic
Zmínka o Janáčcích, z roku 1582. (Potvrdil Dr. Pavel Křivský, archivář Památníku písemnictví- Praha. Neuvedl pramen.)
V roce 1636 je v urbáři polenského panství uveden Janeček z Markvartic. (Chyba písaře, správně Janáček!)
V roce 1654 je majitelem statku v Markvarticích Vít Janáček.
V roce 1673 přebírá hospodářství Pavel Janáček.
V roce 1719 hospodaří v M. Jakub Janáček, který má přiznáno 101 korců půdy. Po smrti Jakuba Janáčka zde vznikla tři hospodářství po 33 korcích.
V roce 1772 jsou vedeni v Markvarticích č. 2 Lukáš Janáček a v č. 3 Jan Janáček.
V roce 1785 byla v Markvartiách čtyři hospodářství, z toho drželi č. 1 Jan Janáček, č. 2 Lukáš Janáček a v č. 3 Jan Janáček. Z 358 korců půdy v Markvarticích patřila Janáčkům převážná většina. V Sobíňově, Nové Vsi a Sopotech hospodařilo tehdy již osm Janáčků.
V roce 1838 podle stabilního katastru hospodařili v Markvarticích jen Janáčkové, čtyři Františkové a jeden Jan. Z předchozího můžeme soudit, že původní statek Janečka (Janáčka) v Markvarticích (kromě 48 korců půdy, jsou zde uváděni 4 koně, 2 voly, léč lesa, t.j. asi 18 ha) 49 bylo dvoulánové hospodářství rozlohou srovnatelné se zemanskými statky té doby.
Koncem 19. století přišli Janáčkové z Markvartic o všechen majetek při pokusu podnikat lihovarnictví v Krucemburku. Podle zjištění došlo ke krachu hned v počátku pro špatný stav výrobního zařízení, o něž se postarala konkurence z pohledského lihovaru.
Vybráno z díla Ing. Zb. Hausera, r. 1999.

Přejít nahoru | Přejít na mapu